Tři komiksoví ranaři v jednom týdnu

3. listopadu 2013 v 15:31 | WtG |  Komiks
Titulek je možná trochu zavádějící, ale když jsem přemýšlel, co spojuje tři komiksové novinky, které jsem tento týden četl, přišly mi na mysl pouze ústřední postavy, které nejdou pro ránu nikdy daleko. Protože jinak je každý z těchto komiksů z úplně jiného soudku. A aby těch rozdílů nebylo málo, jeden z komiksů je novinka na českém trhu, druhý je novinka zahraniční a třetí novinka celosvětová.


Ultimátní komiksový komplet 49: The Incredible Hulk: Hulkova Planeta, část 1

Po She-Hulk a prvním samostatném Hulkově komiksu u nás vychází, taktéž v rámci UKK, první část ságy Hulkova Planeta (pokračování by ji mělo následovat v únoru příštího roku). Originální je zde především prvotní nápad, kdy se tajný spolek superhrdinů, s Doktorem Strangem a Reedem Richardsem v čele, rozhodnou Hulka jako nekonečnou hrozbu pro obyvatele Země poslat na jinou planetu. Tam by měl konečně nalézt klid, po kterém tolik touží. Jak se dá očekávat, něco se zvrtne, a vesmírná loď s Hulkem na palubě přistane úplně jinde, než bylo původně zamýšleno. Zelený obr tak spustí kolotoč událostí, které ovlivní život všech obyvatel této planety.

Scénárista Greg Pak tu měl možnost vytvořit úplně nový svět s jeho historií, rasami a vším okolo. Škoda jen, že z toho vznikla jedna z dalších sci-fi/fantasy alternací na starověký Řím. Ne, že by pohled na Hulka v gladiátorském outfitu neměl své kouzlo (kresba je opravdu povedená) a že by svět nebyl promyšlený do potřených detailů. To vše tu je, ale možná to šlo udělat krapet originálněji. Zamrzí taky absence jakékoli psychologie postavy nebo vzorec chování (v tomto je kniha úplným protikladem prvního Hulkova vystoupení v UKK). Bruce Banner tentokrát zcela absentuje, Hulk jen mlátí (skoro) vše, co se mu připlete do cesty, a jeho jednání a rozhodnutí často postrádají jakoukoli logiku.

I tak je to oproti klasickému superhrdinskému komiksu v rámci UKK svěží změna a velmi dobře se to čte.


Asterix u Piktů

Asterix je moje srdcovka již od dětských let a k dílům obohaceným nezaměnitelným Goscinnyho humorem se pořád rád vracím. I proto mě mrzelo to, co v posledních albech prováděl druhý duchovní otec bystrého Gala Albert Uderzo (především poslední 2 alba jsou opravdu katastrofická). Rozhodnutí o předání pomyslného žezla novým autorům jsem kvitoval s povděkem a plný očekávání, co přinese první díl v jejich režii.

Asterix s Obelixem se tentokrát vydávají do Skotska a tak se tu objeví vše, co k této části Británie patří, včetně lochneské příšery (té by mohlo být v komiksu opravdu méně). Kresba je od té Uderzovy prakticky k nerozeznání (i když se v některých detailech samozřejmě liší) a tedy na klasicky vysoké úrovni. Příběh je vcelku jednoduchý a najdou se v něm vtipné momenty. Některá místa ale nevyznívají tak, jak by si autor zřejmě přál, což jen připomíná skutečnost, že takový talent jako Goscinny se rodí jen jednou za čas. I tak je nový díl kvalitativně o mílové kroky dál než několik posledních alb, které tvořil Uderzo.

Na závěr si neodpustím drobné rýpnutí do Egmontu, který u nás Asterixe vydává. Ačkoli byla celosvětová premiéra nového dílu 24. října (a to i u nás), k dostání byl v českých knihkupectvích až následující týden (doby, kdy bylo možné dostat Asterixe v trafice jsou již dávno pryč). A to bez jakékoli marketingové podpory - několik článků a i TV reportáž se objevily, ale Egmont na nich neměl žádný podíl. Jen pro porovnání - 25. října jsem navštívil Vídeň a Asterix byl vidět v každém knihkupectví se vším merchandisingem okolo.


Hellboy: The Midnight Circus

Jako poslední se mi do rukou dostala jednohubka v luxusním balení - nový Hellboy, který v zahraničí vyšel na konci října. A když mluvím o jednohubce, je tomu skutečně tak. Zatímco hlavní linie, popisující Hellboyova současná dobrodružství, vychází klasicky sešitově, příběhy z jeho minulosti si vybojovali cestu do útlých knih (většinou 56 stran) v pevném balení. A je zde ještě jeden rozdíl - zatímco hlavní linii kreslí Mignola opět sám, ve výletech do Hellboyovy minulosti si bere na pomoc další kreslíře. A tak zatímco před dvěma roky v Hellboy: House of the living dead exceloval Richard Corben, v Midnight Circus se kresby ujal Duncan Fegredo, jehož práci na Hellboyovi můžete znát z u nás nedávno vydaného dílu Temnota vábí.

Tentokrát se s Hellboyem vracíme až do roku 1948, kdy, ještě malý, rohatec utíká z centrály B.P.R.D., přičemž narazí na cirkus. Asi není třeba dodávat, že ho nečeká úplně klasické představení s klauny, akrobaty a žonglujícím medvědem. Scénář je naproti své jednoduchosti velmi silný, vystavuje paralelu ke klasickému příběhu Pinocchia a Mignola zde také, jak je jeho zvykem, nenápadně rozehrává na první pohled nepříliš důležitou událost, která ale sehraje svou úlohu v budoucích dílech. Díky celkovému provedení a Fegredově kresbě je kniha opravdu luxusní záležitostí. Velkou měrou k tomu přispívá také coloring Dava Stewarta, který střídá dva styly, aby tak rozlišil mezi cirkusovým světem a částí odehrávající se v říši obyčejných smrtelníků. Chuťovka.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama