Muži, kteří nenávidí ženy #1

30. dubna 2013 v 14:02 | WtG |  Komiks
Detektivní trilogii švédského spisovatele Stiega Larssona se mi až doposud dařilo velmi dobře unikat. Nečetl jsem ani jednu knihu a dokonce neshlédl ani žádnou z filmových adaptací. Přesto jsem věděl, o co přibližně jde - kulturním nebarbarům nebylo dovoleno se tomuto fenoménu vyhnout alespoň z doslechu. Komiksovému zpracování vydanému nakladatelstvím Host jsem už ale neodolal. A protože to bylo první setkání bližšího druhu, mohl jsem se začíst bez předsudků a odpustit si jakákoli srovnání.

Pro ty, kdo přišli do kontaktu s knihou nebo filmem, bude nástin hlavní dějové linky nošením dříví do lesa. Těm ostatním nechci příliš spoilovat zážitek ze čtení a tak zápletku přiblížím pouze v rychlosti. Děj se odehrává v současném Švédsku a točí se okolo dávné nevyřešené vraždy v zámožné rodině. Čekat tedy můžete temnou detektivku plnou intrik, špíny a atmosféry tolik typické pro díla severských autorů. A pak tu jsou postavy, velmi zajímavé postavy. Ty hlavní jsou dvě - známý ekonomický žurnalista Mikael Blomkvist a svérázná a psychicky nepříliš stabilní hackerka Lisbeth Salanderová.

© 2013 Moggliden AB. All rights reserved.

Tato komiksová kniha převypravuje zhruba první polovinu (nejsem schopen stanovit přesně) úvodního dílu trilogie, což sebou přináší všechna pro a proti. Je velmi nevděčné adaptovat knihu a na komiksovém prostoru se s ní poprat tak, aby neuniklo nic z pracného budování charakterů, pro které měl původní autor k dispozici tisíce slov. Britská autorka Denise Mina (píše hlavně detektivky, s komiksem získala zkušenosti díky psaní Hellblazera) se však scénáře zhostila na jedničku a předvedla, že s komiksem jako s médiem dokáže pracovat velmi dobře. Je až s podivem, jak se jí povedlo vykreslit jednotlivé charaktery, přičemž vůbec nepoužívá popis jejich vnitřních myšlenkových pochodů. Naopak - hodně prostoru zabírají panely bez bublin a jakéhokoli textu.

Může si to koneckonců dovolit díky dvou kvalitním kreslířům, kteří se v knize relativně pravidelně střídají tak jako příběhy dvou hlavních postav. Příběh Lisbeth Salanderové vykresluje Leonardo Manco (taktéž Hellblazer). V jeho podání je Švédsko plné špíny, z panelů na vás doléhá bezútěšná temnota. Možná není úplně od věci jeho kresbu přirovnat k Alexi Maleeovi a jeho práci na Daredevilovi, kterou jste u nás mohli vidět v omnibusech od BBartu. Oproti tomu svěžím a na první pohled odlehčujícím dojmem působí kresba italského kreslíře Andrea Muttiho, který zachycuje scény s Mikaelem Blomkvistem. Linka je zde o poznání čistší, člověk má ale stále neblahé tušení, že o to horší věci se pod ní musí skrývat.

© 2013 Moggliden AB. All rights reserved.

Když jsem mluvil o plusech, které adaptace první poloviny knihy automaticky přináší, musím zmínit i mínusy. V prvním díle komiksu se totiž postupně buduje atmosféra, nastavuje hlavní zápletka a jsou nám představovány charaktery, ale všehovšudy se na těch 200 stranách zas až tak moc nestane. Akce je tu až na výjimky poskrovnu, drtivou většinu času se především konverzuje. Hlavní dva charaktery se dokonce ani nesetkají (i když je vcelku jasné, že se jejich dějové linky v příští knize protnou). Ale nechápejte mě zle, čte se to velmi dobře. A taky se na to dobře kouká.

A to i díky samotnému zpracování knihy. Na první komiks od dosud nekomiksového nakladatelství je to počin opravdu podařený. Snad jen s úpravou některých švédských nápisů v obrázcích si mohli pohrát více. Nevím, jestli zde byly zanechány kvůli pocitu autentičnosti nebo jen z lenosti grafiků. Ale deník, na kterém je napsán stejný text duplicitně švédsky a zároveň v češtině, nepůsobí moc dobře. To jsou ale jen drobné vady na kráse, které se dají do příště vychytat. Na závěr musím ocenit ještě rychlost, se kterou se kniha dostává na náš trh ve srovnání se zahraničím. Doufám, že se tento trend udrží do budoucna i u jiných vydavatelství.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama