Superman: Co se stalo s Mužem zítřka?

27. června 2011 v 11:01 | wennyTHEgenius |  Komiks


Superman je u nás jedna z mála všeobecně známých komiksových postav. Dokonce tak známá, že se dočkala familiérního počeštění výslovnosti svého jména (aneb proč se říká "betmen", "spajdrmen" a prostě "superman"). Je tedy s podivem, že se s ní můžeme setkat spíše na televizních obrazovkách a nikoli na poli komiksu (především z hlediska jejího ekonomického potenciálu). Nejspíš je to dané strategií komiksových vydavatelství, které se rozhodly u nás vydávat jen to, co opravdu stojí za to, a ačkoli je Superman zásadní postava, příliš zásadních komiksových děl s ním nevyšlo.

Je těžké nějak originálně uchopit postavu, která je čistší než Mirek Dušín a plošší než list A4. Pokusil se o to Brian Azzarello (100 nábojů), jehož filozofujícího Supermana: Pro zítřek, který byl doposud ojedinělým pokusem s tímto hrdinou na našem trhu, nezachránila ani tradičně perfekcionistická kresba Jima Leeho (Batman: Ticho). Pokud měl být tento pokus jedním z nejvíc zásadních momentů v novodobé Supermanově historii, pak se potvrzuje moje domněnka ze závěru předchozího odstavce.

BBart se nám nyní rozhodl přinést další ze zásadních momentů muže s písmenem S na hrudi, tentokrát však zamířil hlouběji do historie (i když ne zase o tolik) a vsadil na v Česku známého a oblíbeného scénáristu Alana Moora (Watchmen, Z pekla, Liga výjimečných, TOP 10 ad.). Kniha přináší na necelých 130 stranách 3 příběhy, ke kterým Moore napsal svůj scénář, o kresbu se podělili Curt Swan, Kurt Schaffenberger a George Pérez. První příběh je zasazen do blízké budoucnosti a retrospektivně popisuje konec Supermanovy kariéry. Příběh druhý svede dohromady jednoho z posledních živých obyvatelů Kryptonu s další postavou, kterou ve scénáristických rukou svírá Alan Morre, Bažináčem. Příběh poslední popisuje Supermanovy narozeniny, kdy kromě gratulantů v podobě Batman s Robinem a Wonder Woman, přijde nečekaný návštěvník a ústřední hrdina se setká s vidinou toho, jak by to dopadlo, kdyby Krypton nikdy nebyl zničen.

Co se stalo s Mužem zítřka? může připomenout podobnou letošní publikaci od BBartu, kterou jsou Tajné války, nejenom luxusním zpracováním (opět pevná vazba), ale především mírnou "archaičností" komiksu, která na vás dýchne hned z první strany. Z kreseb, barev i stylu vyprávění je silně cítit pachuť 80. let komiksových, a to jak v tom dobrém tak v tom špatném slova smyslu. Pokud budeme tento komiks srovnávat s Tajnými válkami (které pravda vyšly o nějaký rok dříve), pak Co se stalo s Mužem zítřka? vyhrává jak po výtvarné, tak scénaristické stránce - jedná se o ve všech směrech vyspělejší dílo. Na druhou stranu je zde poznat, že v té době nebyl Moore ještě tolik odvážným scénáristou a taková, pro komiks zcela zásadní díla, jako jeho Watchmen a Millerův Návrat temného rytíře měly ještě přijít.

Svázán však nebyl jen vydavateli, ale také samotnou postavou. Ačkoli se Moore snaží ze všech sil (a rozhodně nenudí), je přece jen poznat rozdíl mezi tím, pokud se nechá unést svou představivostí a vytvoří vlastní svět se svými postavami, a když se musí vypořádat s již existujícím světem charakterově plochého hrdiny s hrstkou nudných protivníků. Nostalgický Superman: Co se stalo s mužem zítřka? na mě působí povedeněji a rozhodně se čte mnohem zábavněji než filozofický a nudný Superman: Pro zítřek. V mých očích ho ale sráží hlavní postava, která mi nikdy k srdci příliš nepřirostla, a nejradši ji mám jako tragikomickou figurku z Návratu temného rytíře. Asi proto se jako na jediného dalšího Supermana těším na Millarovo dílo Red Son, které se chystá BBart vydat příští rok.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama