Komiksové ohlédnutí

19. června 2011 v 23:44 | wennyTHEgenius |  Komiks
V poslední době mi prošla rukama pěkná řádka nových komiksů. Tak dlouho jsem vybíral, o kterém z nich napsat, až jsem dospěl k bodu nechutenství, kdy se mi nechtělo napsat absolutně nic. Nakonec jsem svůj odpor k vyřešení tohoto "životního problému" překonal a učinil šalamounské rozhodnutí. A tak vám tady předkládám krátký přehled toho, co jsem v nedávné době četl a viděl a co si o tom myslím.


100 nábojů #4: Rozčtvrcený zítřek
Pokud pro mě není krimi série 100 nábojů tou nejlepší, která u nás vychází (přece jenom se o toto místo uchází i další vynikající kousky), pak určitě patří mezi úzký TOP 10. Azzarello i v tomto tlustém špalku ukazuje kratší či delší příběhy menších či větších lidských tragédií a na pozadí dále odkrývá velkou zápletku týkající se tajemného Trustu, agenta Gravese, pana Shepherda a Minutemanů. I když toho neprozrazuje příliš, děj se na rozdíl od takového Y Posledního z mužů někam posouvá a udržuje čtenáře v napjatém očekávání příštích dílů. To vše opět doplněno mimořádně atmosférickou kresbou Eduarda Rissa. Jediné, co bych vytknul, je tempo vydávání (i když 2 booky ročně jsou určitě posunem k lepšímu) - člověk tak hodně zapomene a nedokáže ocenit provázanost jednotlivých postav, které jsou často ukázány jen v malých náznacích.




Daredevil: Muž beze strachu
Konečně Omnibus, který nejen dobře vypadá, ale také je potěšení ho číst. Bendis se nebojí z mainstreamového superhrdiny udělat temnou noir krimi plnou mafiánů, podvodů a vražd. Ze třech zde publikovaných příběhů je jednoznačně nejlepší ten prostřední, nejdelší. I když mi občas některé postavy a vztahy mezi nimi nebyly úplně známé, musím tento komiks ocenit a označit ho za atmosférické, ponuré a mimořádně čtivé dílo. A vůbec nevadí, že tu Daredevil kolikrát ani příliš nevystupuje (natož, aby se zapojil do nějaké pořádné akce).









DMZ #2: Tělo novináře
Musím přiznat, že k této sérii jsem ještě nezastal jednoznačný postoj. To, co mě v prvním díle dostalo, byla určitě Burchielliho kresba a samotný nápad demilitarizované zóny uprostřed New Yorku. Scénář a pár krátkých příběhů mě ale úplně neoslnilo, stejně jako si mě nezískal ústřední hrdina, což bylo způsobeno nejspíš nedostatečným rozpracováním psychologie této postavy. Druhý díl už má mnohem větší grády a kresba a akční scény jsou tu opět výtečné. Přesto mi tu chybí nějaká hlavní linie, kvůli jejíž absenci si ještě pořád nedokážu představit, kam celá série směřuje a co od ní čekat.











Kůstek #2: Oči bouře
Naprostý opak pak musím říct o dalším dílu Kůstka, který uzavírá první ze tří trilogií. Už v recenzi na první díl, jsem ocenil autorův um vykreslit parádní charaktery, vystavět bravurní a komické dialogy podpořené úžasnou mimikou postav. To vše se vrací i v pokračování (naprosto úžasná scéna za bouřky je z toho temnějšího soudku, z toho komického bych vypíchl třeba dva známé Krysáky), navíc se čtenářům odhaluje i pozadí celého příběhu, které bylo mírně naznačeno už v předchozí části, a které věstí velké věci v dílech příštích. Sem s nimi!









Thor: Vikingové
Garth Ennis si vzal na paškál dalšího superhrdinu a dopadlo to tak, jak asi každý čekal. Tahle jednohubka přináší zábavu jednoduchou a značně krvavou. Z Thora, kterému jsem nikdy nijak zvlášť neholdoval, je k mému potěšení hned ze začátku udělán obětní beránek prokletých Vikingů. Na scénu tak musí nastoupit Dr. Strange, který je zde mnohem sympatičtější a více hláškující postavou, než jak ho u nás známe ze Straczynského Spider-mana, a tři postavy přivedené zpět časem - vikinská bojovnice, křesťanství mečem hlásající rytíř a fašistický pilot. Škoda jen toho malého prostoru, který je jim v komiksu svěřen. Thor: Vikingové není žádné veledílo a ani si na něj nesnaží hrát. Je to značně krvavá a zábavná lehce fantasy ochucená jízda, které neuvěřitelně sedne precizní kresba Glenna Fabryho.





Usagi Yojimbo #14: Maska démona
Usagi Yojimbo je další z TOP sérií, které u nás vychází. A ačkoli tato kniha obsahující kratší povídky z linie předchozích díků nijak zvlášť nevybočuje, jedná se opět o velmi příjemné čtení. Stan Sakai velmi zábavnou a nenásilnou formou v Usagim představuje staré japonské legendy a zvyky a nejinak je tomu i v Masce démona. Ačkoli zde vyšly už i díly, které se mě citově dotkly více, musím ocenit autorův um na malém prostoru vyprávět velké příběhy a jeho zručnost s komiksovým médiem jako takovým.






Y: Poslední z mužů #4: Heslo
Ačkoli jsem se v recenzi na minulý díl zavázal, že tuto sérii budu hodnotit až jako celek, v tomto článku si můžu dovolit udělat malou výjimku. Abychom to tedy shrnuli - od minula se toho opět zase moc nestane. Velmi se mi však líbila první půlka booku, která se alespoň více zaměřuje na hlavního hrdinu Yoricka a odhaluje jeho charakter a duševní rozpoložení. Ovšem v té druhé už je vše ve starých známých zajetých kolejích - přichází další (a ne úplně nepodobné těm předchozím) střetnutí se skupinou zvláštních žen, které představuje další krátkou epizodku v této road story, jejíž hlavní linie se zde řeší jen v náznacích, neodkrývá absolutně nic a mě už začíná pomalu ale jistě nudit.









Živí mrtví #3: Bezpečí za mřížemi
O předchozím dílu Živých mrtvých jsem zde už také psal. Série má slušně našlápnuto a díky mé neskonalé lásce k béčkovým zombie filmům (a komiksům a videohrám etc.) jsem překousl i změnu kreslíře (ne, že by byl špatný, ale Tony Moore mi prostě seděl víc). Robert Kirkman ve třetím díle dokazuje, že tady se podle klasických klišé rozhodně nepojede, a tam, kde malinko nudí dlouhými rozhovory, vše vynahrazuje pořádnými zvraty a brutálními scénami, jejichž strůjci tentokrát, světe, div se, nejsou zombie. Postavy se možná místy chovají trošku nelogicky, ale bůh ví, jak bychom se chovali my, kdybychom si museli projít podobným peklem. Živí mrtví představují další sérii, které by slušelo, kdyby u nás vycházela v kratších intervalech.






Thor
Jak už jsem řekl, Thor nikdy nepatřil k mým velkým oblíbencům. Když se k tomu přidají i obavy z traileru, který působil tak trošku bakelitovým dojmem, je jasné, že do kina se mi moc nechtělo. Nakonec jsem se však nechal zlákat a v konečném dojmu jsem byl velmi příjemně překvapen. Velmi dobré herecké obsazení a dobře vystavěný příběh udělal z Thora kvalitní popcornovou zábavu. Měl jsem obavy, jak se Kenneth Branagh popere s filmem tohoto žánru, ale jeho kombinace osudového a vážného dramatu odehrávajícího se v Thorově říši a komediálních prvků v dění na Zemi udělala z filmu příjemně strávené dvě hodinky, které jsem si nenechal zkazit 3D brýlemi (leč s dabovanou verzi jsem se bohužel smířit musel).





X-Men: První třída
Moje očekávání se však zcela vyplnila v případě filmu popisujícího vznik legendárního mutantského týmu. Komiksový fanoušek musí vypnout a nezabývat se chronologií předlohy (protože s komiksem X-Men: First Class má film společný akorát tak název a barvu kostýmů hrdinů), ani nějakou chronologií s předchozími filmy, kterým by měl být logicky tento jakýmsi prequelem, ale díky některým detailům a nepřesnostem jednoduše není. Pokud toto dokážete, čeká vás další popcornová jízda, akční a zábavná. Ve filmu je toho splácáno tolik, že to vypadá, jako když pejsek s kočičkou pekli dort, ale ve výsledku to všechno až neuvěřitelně dobře funguje. V důsledku krátké stopáže a snahy narvat do filmu vše, co se dá, však dostanou některé postavy po hříchu málo času a všechny tak zastiňuje výkon Michaela Fassbendera v roli Magneta.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Libor Libor | Web | 22. října 2011 v 12:30 | Reagovat

Jo, Walking Dead, to je úžasná série, aktuální 89. díl má skvělý konec a upřímně, za těch cca 90 dílů jsem tam moc slabých míst nenašel :-).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama