Živí mrtví #2: Míle a míle

25. listopadu 2010 v 17:24 | wennyTHEgenius |  Komiks
mileamile

Téměř přesně po roce od dílu prvního vydalo nakladatelství Crew pokračování série Živí mrtví a já měl to štěstí, že mi v pařátech skončilo už v den vydání. Živé mrtvé, v originále The Walking Dead, jsem na blogu představil už před nedávnem ve spojitosti se stejnojmenným seriálem na motivy komiksu, který aktuálně běží ve Spojených státech (více zde), takže teď už jen ve zkratce. Jde o příběh skupiny lidí, kteří se snaží přežít ve světě, kde se z většiny jejich přátel, rodiny a známých i neznámých staly hladové zombie, přičemž příběh komiksu se vymaňuje ze všech žánrových klišé obdobných filmových hororů a rozvíjí více události po okamžiku, ve kterém většina těchto filmů končí. Mnohem více než o horor a strach jde v případě Živých mrtvých o mezilidské vztahy, což nastínil už první díl a mnohem více to ukazuje i díl druhý.

Scénárista a duchovní otec série Robert Kirkman naše hrdiny opět příliš nešetří. Po nečekané události, kterou končil díl první (nechci spoilerovat), se skupinka přeživších rozhodne odjet ze svého tábora a najít bezpečnější místo k žití. Netřeba dodávat, že to v Americe proměněné v peklo na zemi nebude zrovna procházka růžovým sadem a hlavní hrdina Rick a spol. narazí nejen na další skupiny přeživších ale také na pořádné problémy. Kirkman si s čtenářem hraje dle potřeby, dokáže vytvořit poutavý příběh, dokonale nastínit motivaci jednotlivých postav a tak akorát přesně rozdělit pasáže na konverzační a akční, které přijdou vždy ve chvíli, kdy to nejméně čekáte. Tenhle chlap by mohl s klidem v duši psát scénář k jakémukoli televiznímu seriálu, protože takové cliffhangery, které dokáže vystřihnout na konci každého sešitu, by mu záviděl i J. J. Abrams. Po scénaristické rovině tedy i druhý book běží tak, jak jsme zvyklí z prvního dílu.
mileamile2

Co však přímo trkne do očí, je kresba. Po prvním booku, kterého se mistrovsky zhostil Tony Moore, přebral štafetu Charles Adlard a…tak mistrovské to tentokrát není. Zachováno zůstalo černobílé provedení (nebo by bylo spíše lepší to nazvat provedením v odstínech šedi), ale změna kresby je opravdu znatelná. Kresba není vyloženě špatná, její vyznění je dostatečně hororové, ale bohužel se srovnání s první knihou přímo vybízí a v tomto souboji prohrává na plné čáře. Tam, kde Moorovy lidské obličeje působí lehce karikaturisticky, je Adlard spíše deformuje, oči se postavám rozjíždí do stran a děti vypadají spíš jako liliputi. Adlardův rukopis mi přišel odněkud povědomý a já nakonec v paměti vylovil odkud - tento kreslíř je podepsaný pod kresbou šesti dílů série komiksu Akta X, který u nás vycházel v roce 1997, a upřímně, na jeho zdeformované obličeje agentů Muldera a Scullyové se jen tak zapomenout nedá. Od té doby se však přeci jen trošku vykreslil, takže zhruba po dvou sešitech si na kresbu v Mílích a mílích zvyknete.

Suma sumárum si Živí mrtví drží svoji laťku, která byla nastavena už prvním dílem setsakramentsky vysoko. Bohužel ji trošku sráží Adlardova kresba, na kterou se sice dá zvyknout, ale ve srovnání s prvním dílem si nejde nepovzdychnout nad absencí původního kreslíře.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama