Hellboy #11: The Bride of Hell and Others

19. listopadu 2011 v 12:53 | wennyTHEgenius |  Komiks

Nejlepší paranormální vyšetřovatel se nám minulý měsíc vrátil v dalším, v pořadí už jedenáctém, booku. Tedy alespoň těm z nás, kteří již nad vydavatelskou politikou Comics Centra zlomili hůl a kterým učaroval Mignolův hellboyovský svět natolik, že se rozhodli dohnat resty v originálním jazyce (a že je co dohánět - několik dílů Hellboye, kvanta B.P.R.D. a to nemluvím o sériích Abe Sapien, Witchfinder a Lobster Johnson, které dotvářejí celé universum). Pro ty ostatní, kteří jako poslední četli u nás nejnověji vydaný sedmý díl Pražský upír a další povídky, lehce načrtnu situaci, aniž bych nějak příliš spoileroval.

Už v onom sedmém díle přenechal Mike Mignola (zřejmě s radostí, ale o tom až dále) v některých povídkách kresbu jiným autorům. A fungovalo to v celku dobře, takže se nemůžeme divit tomu, že tento trend provází Hellboye až do dnešních dnů, kdy si samotný Mike kresebně střihne nějakou tu povídku spíše občasně a soustředí se na psaní scénářů. V dílech, které se odehrávají v současném Hellboyově životě a které dále rozvíjí hlavní příběh (v knihách je to díl osmý, Darkness Calls, a devátý, The Wild Hunt), kresbu precizně ovládá Duncan Fegredo, jehož styl, včetně vykreslování atmosféry pomocí skladby panelů, je silně ovlivněn tím Mignolovým, ale jeho kresba je mnohem detailnější.

V povídkových dílech, které v drtivé většině případů odkrývají Hellboyovu minulost u B.P.R.D., se kreslíři střídají. Pravidelným přispěvatelem je v tomto ohledu Richard Corben (kterého u nás můžeme znát už z Pražského upíra z povídky Makoma) a svou troškou do mlýna, jak už bylo řečeno, občasně přispěje i sám Mike. Jak už vyplývá z názvu, je The Bride of Hell and Others právě takovouto sbírkou povídek. A rozhodně to u mě ze začátku neměla jednoduché. Po opravdu skvělém osmém a devátém díle přišlo zpomalení hlavní dějové linie v podobě sbírky The Crooked Man and Others, která na mě po těchto skvostech působila jako studená sprcha. Proto jsem i k dalšímu souboru hellboyovských povídek přistupoval skepticky. Naštěstí se mé obavy nenaplnily.

V prvé řadě je tu oproti minulému dílu více povídek, takže má jedenáctý Hellboy skoro 200 stran. A i když, jak už to tak u povídkových knih bývá, nejsou všechny příběhy úplný skvost, většina je z toho lepšího soudku. Hned úvodní Hellboy in Mexico, která retrospektivně popisuje Hellboye v boji proti upírům po boku tří wrestlerských bratrů v Mexiku padesátých let, dává znát, že tentokrát by to mohlo stát za to. A potvrzuje to i následující Double Feature of Evil, která obsahuje rovnou dva příběhy - jeden klasický o domě se "zlým duchem" a další jednohubku, ve které se mihnou i egyptští bohové. Upíři se poté vrátí v The Sleeping and the Dead, která je takovou příjemnou hellboyovskou klasikou.

Jednoznačně nejlepší je ale ústřední The Bride of Hell, ve které Mignola vychází z několika klasických legend, přidává do nich své ingredience a následně je balí do takového konečného tvaru, že nelze jinak než smeknout. Osmistránková The Wittier Legacy, v níž se, jako v jediné, kresby ujal samotný Mike, je pak spíše jednoduchou oddechovkou, na níž navazuje snad to nejšílenější, co kdy v Hellboyově světě vzniklo (a že už toho bylo hodně) - povídka Buster Oakley Gets His Wish. Opravdu netuším, co Mika přimělo napsat takovouto šílenost, která by sama o sobě nemusela být špatná, ale do Hellboye jednoduše nezapadá. Samozřejmě, mimozemšťané už se v Hellboyovi nejedenkrát objevili (a koneckonců proč ne, když to působilo dobře), ale parta marťanů v létajícím talíři, která unáší krávy a přišívá lidem jejich hlavy, byla už i na mě tentokrát moc.

Kresebně se téhle blázniviny ujal Kevin Nowlan, jehož styl k ní sice sedne jako pozadí na hrnec, ale o to ještě více podtrhne nesourodost s ostatními povídkami. Nejvíce (tedy tři) jich měl tentokrát na starosti Richard Corben, s jehož kresbou začínám mít osobní problém. Hellboye sice zvládá na výbornou, jeho ztvárnění ostatních postav (převážně lidských, ačkoli i některá monstra nejsou žádná velká sláva) mi ale příliš nesedí a spíše ruší celkový zážitek. Na jeho svéráznou kresbu se každopádně dá zvyknout a připadá mi, že do některých povídek, jako byla třeba Makoma nebo zde Hellboy in Mexico se hodí víc než do jiných (Crooked Man nebo The Bride of Hell).

Těžko říct, proč se Mike Mignola už tolik nepouští do samotné kresby. Když ale srovnám poslední dvě hellboyovské povídky, pod nimiž je kresebně podepsaný (The Wittier Legacy, In the Chapel of Moloch), s jeho staršími výtvory, mám pocit, že ho přestalo kresba bavit, protože ji neuvěřitelně odbývá. Jednoznačně nejlepší je tak v této sbírce Kevin Nowlan v The Sleeping and the Dead. Jeho kombinace rudého Hellboye s ostrými rysy v kontrastu s reálným prostředím a šedivou atmosférou je velice působivá.

Po nepříliš povedeném The Crooked Man and Others působí tento díl jako Hellboyův návrat v plné síle, který vám můžu jen doporučit. I když bez povídky Buster Oakley Gets His Wish by mohla sbírka působit soudržnějším dojmem (ale budu dělat, že je to jen speciální bonus, který tam až tak nepatří).
Přidat komentář
 

Alois Nebel

9. října 2011 v 9:03 | wennyTHEgenius |  Film

O filmovém zpracování komiksu Alois Nebel toho bylo v poslední době napsáno tolik, že by si člověk snad opravdu myslel, že u nás konečně spatřilo světlo světa něco převratného. Stohy článků o tom, jak v podstatě na koleně po několik let vyvíjený film nadchl diváky na festivalu v Benátkách a hned na to byl ještě před svou oficiální premiérou vybrán jako český kandidát na Oscara, dostaly nezávislý snímek o nádražákovi z podhůří Jeseníků do všeobecného povědomí českého národa a slovo rotoskopie se teď skloňuje snad úplně všude.

Je tedy Alois Nebel opravdu tak výjimečný? Ano i ne. Na české poměry se jedná o dílo značně netradiční a atmosférické. Povídání o stavu českého filmu, který jakoby podle šablony plive jednu více či spíše méně povedenou tragikomedii za druhou, by bylo na delší dobu. Proto není divu, že každý takový snímek, jakým je Alois Nebel, rozvíří vody malého českého rybníčku, a když už nic, zaslouží si jeho tvůrci alespoň obdiv za odvahu.

Alois Nebel je tedy na české poměry snímkem značně netradičním, ať už svým stylem vyprávění, nebo svou formou. Pravdou je, že kdyby film nevyužíval rotoskopie, tedy metody, kdy jsou jednotlivá filmová políčka natočená se skutečnými herci překreslována nejdříve ručně a poté za pomocí počítače (a nejedná se o nic převratného, vzpomeňme např. film Temný obraz), nejspíš by nebyl ani pro média natolik zajímavý a kiny by prosvištěl bez většího povyku.

Tato forma filmu rozhodně sluší. Neutuchající průtrže deště v temném prostředí Jeseníků roku 1989 jsou velmi atmosférickou podívanou, která vás tu pohladí po duši, tu řádně zneklidní. Černobílé výjevy (tedy spíše v barvách šedi) celkem věrně kopírují styl, který kreslíř (a zpěvák a kytarista jesenických Priessnitz) Jaromír Švejdík aka Jaromír99, inspirován Sin City Franka Millera, vytvořil v komiksové trilogii. Prostředí Jeseníků a jejich neutuchající neklidná atmosféra, která přetváří lidi ve svérázné postavy, tak byla představena na výbornou. A vězte, že vím, o čem mluvím, protože znám tento kout naší republiky velmi dobře.

Horší už je to se stránkou scénáristickou. Původní autorská dvojice Jaromír Švejdík a Jaroslav Rudiš jakoby nevěděli, jak své komiksové dítko vzít a přetvořit ho pro filmový formát. Komiks jako takový (až na pár hluchých míst) funguje dokonale, spíše než o příběh se stará o vnitřní rozpoložení hlavní postavy, o jeho "mlhy", odhalující temnou historii jesenického pohraničí, a o vzpomínání na minulost, které z něho vytváří povedený atmosférický propletenec několika osob žijících či spíše přežívajících ve svérázném kraji. Pořádný děj má ve skutečnosti až finální díl komiksové trilogie, ve kterém celý příběh graduje a který je ním uzavřen. Tedy pokud se o nějakém větším příběhu dá mluvit. Samotný komiks je totiž postaven spíše na atmosféře a právě onom spletenci menších příběhů z Jesenických hor.

Autorům ale bylo již od počátku jasné, že takto se film vyprávět nedá a rozhodli se předlohu značně okleštit. A to tím způsobem, že všechny ty malé příběhy odstranily a zůstal jen hlavní děj, který žádným dějem v podstatě ani není. Co hůř, spolu s nimi zmizely i veškeré motivace postav, bez kterých divák tápe a film tak úplně nefunguje. Bohužel. A nezachrání to ani výborní herci v čele s Miroslavem Krobotem v titulní roli. Těžko říct, jestli za to může nerozhodnost scénáristů nebo částečná nezkušenost režiséra Tomáše Luňáka.

Ne že by byl Alois Nebel špatný zážitek. Z kina budete odcházet spokojeni minimálně díky atmosféře nebo díky tomu, že u nás konečně někdo natočil film, který trošku vybočuje. Pokud jste ale četli komiks, budete pravděpodobně trošku zklamaní, protože budete vědět, že to mohlo dopadnout mnohem lépe.


Co se ovšem velmi povedlo, je comeback Václava Neckáře pro nazpívání ústřední písně. Enjoy.
Přidat komentář

Sin City/Město Hříchu#6: Chlast, děvky a bouchačky

14. září 2011 v 18:24 | wennyTHEgenius |  Komiks
Léto (ať už bylo letos jakékoli) nenávratně finišuje a nás čeká pomalý přechod do podzimní deprese a následně zimního spánku, kdy se tělu nechce, ale práce nutí. Má to ale i své světlé stránky. Po mírném letním komiksovém suchu se na nás chystá podzimní nadílka, kterou se postupně bude zaplňovat předvánoční trh. Mezi jednou z novinek vyniká i stálice nakladatelství Comics Centrum - nový díl noirové série Sin City/Město Hříchu. Abychom byli přesní, jedná se o nové vydání knihy Chlast, děvky a bouchačky, které se u čtenářů dočkalo velmi pozitivního ohlasu a až doteď byla beznadějně vyprodaná.

Pokud tedy původní vydání z jakéhokoli důvodu nevlastníte, nebo ano, ale jste vášniví komiksoví sběratelé, kteří musí mít od své oblíbené série veškerá možná vydání, ani na minutu neváhejte s koupí. Pokud pro vás platí ta druhá možnost, pak se ukáže na kolik vážně to se svou sběratelskou vášní myslíte. Kniha totiž, jak už je u Comics Centra tradicí, vychází ve 2 verzích - pevné vazbě a brožované. Šáhnete tedy po spotřebním zboží? Nebo kvalitě v pevných deskách? Nebo jste natolik vášniví sběratelé, že rovnou koupíte obě?

Promiňte mi poněkud netradiční začátek této recenze, ale u Sin City nemohu jinak. Pokud jste totiž s touto sérií už někdy předtím přišli do styku a zachutnala vám její dokonalá atmosféra, pak není tou pravou otázkou, zda Chlast, děvky a bouchačky koupit, ale spíše "kdy už to sakra vyjde?". Na rozdíl od předchozích pěti dílů Sin City je tato kniha sbírkou sebraných povídek a kraťasů z Města hříchu. Najdete tu tak všechno, pro co jste si zamilovali tento temný a nespravedlivý svět plný gangsterů, drsných a (někdy i) správných chlapů a osudových žen, který ve své hlavě vytvořil Frank Miller (300, Návrat temného rytíře), veleznámý kreslíř a scénárista v jedné osobě.

Typická černobílá kresba, občasně doplněná o nějakou barvu (ale vždy jen tak, aby to působilo nenásilně a tak aby to podtrhovalo pointu a atmosféru příběhu), je opět dokonale našlápnutá a výtečně dokresluje noirovou atmosféru. Malé panely střídají celostránkové skvosty tak, jak jsme u Franka Millera v této sérii zvyklí. Obavy z toho, jak budou fungovat kratší příběhy v porovnání s těmi celoknižními, můžete rovnou hodit za hlavu. Pokud jste měli tu čest s některou povídkou z Města hříchu v některém českém komiksovém magazínu (a zcela jistě ji naleznete i v této sbírce), pak mi dáte za pravdu - Frank Miller dokáže pointu dokonale vybrousit i na třech stranách.

Takže, ať už zažijeme se starým známým Marvem Prostě takovej normální sobotní večer nebo Tichou noc, ve které se s mlčením opravdu nešetří, nebo s Dwightem potkáme Neviňátko v červeném, bude nám jasné, jak dobrým je Frank Miller vypravěčem a jak skvěle je celý svět Sin City a jeho postavy vymyšlený a propojený. Utvrdit nás v tom může krátká etuda Tlusťocha a Prcka, poznáme, že i pro nájemné vrahy platí heslo Náš zákazník, náš pán a za vyučenou dostanou i kdejaké Krysy. Poznáme přerod osudové ženy v nájemnou vražedkyni s krycím jménem Modroočka, která některým mužům ukáže, co to znamená Blbě zahnout nebo si prostě vybrat Špatnou cestu. V povídce A vítězem se stává… nás navštíví i naše známé prostitutky a v neposlední řadě nám docvakne, že i Tatínkova holčička nám to může pěkně zavařit.

To vše doplněné o obrazovou galerii dělá z knihy Chlast, děvky a bouchačky "must have" titul, i v případě, kdy jste některé z těchto povídek četli. Protože nemít je pohromadě by byl hřích.
Přidat komentář

Captain America: První Avenger

9. srpna 2011 v 19:47 | wennyTHEgenius |  Film
Co by to byl za rok, kdyby se v období letních blockbusterů neobjevil, alespoň jeden film na motivy komiksu. Letos si na naše peněženky brousí zuby rovnou tři - Green Lantern, Kovbojové a vetřelci a v neposlední řadě první Avenger, postava hájící barvy americké vlajky. Captain America je (momentálně) poslední filmem, který má pod svou záštitou filmové studio komiksového nakladatelství Marvel, které se snaží, obdobně jako je tomu v komiksech, o provázanost jednotlivých filmů, postav a jejich vesmíru. Po výborném prvním Iron Manovi a jeho o něco méně kvalitním ale stále podařeném pokračování, nevýrazném Hulkovi a překvapivě sympatickém Thorovi je to právě Captain America, který uzavírá představení superhrdinů v samostatných filmech před jejich týmovou spoluprací v chystaných Avengers.

A v českých kinech se mu na rozdíl od ostatních zatím příliš nedaří (důkazem budiž i skoro prázdný sál kina, které jsem navštívil). Ačkoli ani Iron Man ani Thor u nás nejsou zrovna známé postavy (to bych si dovolil tvrdit, že právě Captain America je v širším povědomí), přilákaly do kin mnohem víc lidí než americký patriot. Nerad bych se pouštěl do nějakých sociologických studií, ale jádro pudla bude zřejmě ležet právě v amerikanismu, který Captain zastupuje a který směle nosí na své hrudi. A to v zemi, kde stále víc lidí říká "ne radaru", zřejmě není to pravé ořechové.
captain

Postava Captaina America (skloňovat či neskloňovat?) byla vytvořena během druhé světové války k probuzení vlastenectví a podpoře amerických vojáků na frontě. To je fakt, který jí nikdo neodpáře a ani tvůrci filmu se mu nesnažily jakkoli vyhnout. A ačkoli se ho snaží sami ve filmu ironizovat, nic to nemění na tom, že tato postava ve své plochosti nic víc nenabízí. Captain America dostává větší hloubku až ve chvíli, kdy se po několika desetiletích probouzí z umělého spánku v ledu a jako voják se starými ideály se musí vyrovnávat s bezcitností moderní doby. Nic z toho však ve filmu nečekejte. Ten vypráví klasický komiksový příběh z doby druhé světové války doplněný o lehce sci-fi komiksové prvky.

Steve Rogers je nepříliš fyzicky zdatný mladík, který by rád pomohl své vlasti na frontě, leč je neustále odmítán. Osud (či scénárista, zaměňte si dle libosti) tomu chce, aby dostal šanci a stal se prvním a zároveň posledním subjektem v pokusu o vytvoření supervojáka, zvrátil válku a postavil se zlotřilému Red Skullovi z paranormální nacistické divize Hydra. Scénář následuje klasický vzorec - představení hrdiny, získání schopností, jejich první zátěžový test a na závěr pořádný souboj s padouchem. Film celkově působí lehce staromilsky, jako vzpomínka na Hollywood raných 90. let. Kombinace druhé světové války a lehce sci-fi prvků a styl vyprávění bývá často přirovnáván k filmům s Indiana Jonesem a po jeho shlédnutí vám bude jasné proč.

Herecké obsazení je samo o sobě kvalitní. Chris Evans (Scott Pilgrim, Fantastická čtyřka) má tu smůlu, že nemá příliš, co hrát. Postava správňáka Stevena Rogerse je totiž nejen plochá, ale pro film taky nevýrazně napsaná. A tak ani nevíte, jestli ji máte fandit nebo ne. To démonický Red Skull Hugo Weavinga (Matrix, Pán prstenů) je o poznání výraznější postava, kterou bohužel naprosto shazuje český dabing (tomu jsem se snažil v kině vyhnout, ale na rozdíl od zbytečného 3D se mi to bohužel nepodařilo). Raději ani nechci vědět, z čí hlavy se vylíhl "geniální" nápad nadabovat nacisty přihlouplou češtinou ve stylu Milana Šteindlera v Alles Gutte. Nejenže se takto z filmu vytrácí veškeré napětí, ale ten pak působí jako nechtěná parodie. Sázkou na jistotu pak bylo obsazení Tommy Lee Jonese do role generála, který má jako jediný podařené hlášky.

Celkově se režiséru Joe Johnstonovi nedá moc vytknout - odvedl celkem slušnou filmovou práci. Na druhou stranu ve vás po zhlédnutí filmu nejspíš zůstane neslaný nemastný pocit a jediné, co si zapamatujete, bude trailer na filmové Avengers, umístěný již klasicky za závěrečnými titulky. A to je trochu málo. Nemůžu to říct jinak, film stojí na hlavní postavě a ta má stejný problém jako celý snímek - Captainovi America chybí koule.
Přidat komentář

X-Men: První třída: Nejsvětlejší zítřek

12. července 2011 v 16:02 | wennyTHEgenius |  Komiks

firstclass

S krátkým zpožděním po stejnojmenném filmu vychází komiks, který jsem před časem omylem označil za jeho předlohu. Je třeba však zkraje upozornit, že filmová První třída, která si s komiksovou ba ani filmovou X-mení mytologií a časovou posloupností příliš hlavu neláme a spíše využívá zrovna to, co se jí hodí do krámu, má s komiksovou První třídou kromě názvu společné maximálně kostýmy hlavních hrdinů a některé postavy. Na stránkách komiksu, který se minulý týden objevil na pultech knihkupectví, nám scénárista Jeff Parker a kreslíř Roger Cruz předvádí počátky Xavierovy školy pro nadanou mládež a příběhy úplně prvního složení týmu X-men (u nás krátce uvedeného na začátku X-menů v sérii Comicsové legendy, i když již v lehce pozměněné sestavě).

Kromě profesora Xaviera tak v tomto díle sledujeme příběhy prvních pěti studentů - Cyclopse, Icemana, Beasta, Marvel Girl a Angela, kteří musí bojovat nejen se zločinnými nástrahami, ale také s tím, jak ovládnout svoje schopnosti a jak se naučit na veřejnosti správně oslovovat krycími jmény (na toto téma je nepříliš vtipná narážka snad v každém příběhu). To jak se vám komiksová První třída bude líbit, záleží na tom, co od ní očekáváte. Pokud jste natěšeni na moderní převyprávění originálního zrodu X-menů, který v české podobě dosud neznáme, budete nejspíš zklamáni.

Kniha se skládá z osmi krátkých příběhů, které na sebe nijak nenavazují, a žádného zrodu týmu se v nich nedočkáme. Scénárista Jeff Parker nás hodí přímo doprostřed události, kdy už škola pěkně funguje, krátce představí hlavní postavy, ale nic víc. A ačkoli přebal knihy tvrdí, že jde o klasické příběhy, nejde (alespoň co se mi podařilo zjistit) o žádné převyprávění, nýbrž o zbrusu nové zápletky, které jako skládačka zapadají do těch původních z 60. let. Často se zde tak odkazuje na postavy a události, které se udály v komiksových sešitech za dob největšího rozkvětu Stana Leeho, ale kniha nám je detailněji nepředstaví a neznalý český čtenář tak tápe.


firstclass1

Krátký prostor, který je každému z osmi příběhů vymezen, neumožňuje scénáristovi více rozpracovat dějovou linku. Zápletky tak opravdu působí jako u klasických komiksů ze 60. let jen s tím rozdílem, že využívají moderní vypravěčské komiksové postupy. Žádnou hluboce rozpracovanou psychologii postav tak rozhodně nečekejte, na to zde není místo. Místo toho je zde hodně akce, nepříliš zábavných hlášek a postav (kromě těch z X-meního universa se zde setkáme např. s Thorem, Dr. Strangem či Lizardem).

O vizuální stránku se postaral kreslíř Roger Cruz. Jeho lehce infantilní kresba, která po boku nepříliš inteligentního scénáře ještě více umocňuje to, že tento komiks opravdu působí jako pro děti školou povinné, mi na rozdíl od ne nepodobných výjevů Adama Kuberta v Ultimate Fantastic Four, příliš nesedla. Rozhodně tím nechci říct, že by byla špatná, jen tento styl není mému srdci blízký. Co však musím jednoznačně pochválit, jsou obálky od Marka Djurdjevice - ty opravdu nemají chybu.

Až trošku moc kritiky na nebohé autory. Ale nechápejte mě špatně, První třída rozhodně není špatný komiks. Jen od něj nesmíte čekat příliš. Jednoduché příběhy s mírně dětinskou kresbou ze začátků X-meního týmu jsou dobrou volbou pro nenáročné letní čtení, byť jsou kvalitativně jen lehce nad úrovní, která je nastavená u X-menů v Comicsových legendách. X-Men jsou fajn, ale možná už by bylo na čase přijít s nějakým pořádným Wolverinem.
Přidat komentář

Kam dál